Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prolog: Bylo to lásko...

25. 6. 2008

Já se loučím, tak se ještě ohlédni…

 

Stařičký amplion vyřvával co mu síly stačily „skoro hymnu“ automobilových závodníků. Tedy těch místních určitě. Tady se vždycky říkalo, že vybourat se klidně, ale jen a jen do rytmu. Žert, kterým se všichni kamarádsky častovali, a který nestárl.

Amplion vyřvával, diváci hlučeli, jel se poslední závod sezony. Ani ne tolik závod, jako spíš přehlídka, exhibice, ukázka umění všeho druhu, než skutečný boj o body na poslední chvíli. Stejně už je o všem rozhodnuto. Tohle je spíš zábava, možnost se předvést. O nic nejde.

 

Vím, že nás věčně dálka dělí…

 

„Předjeď! Bacha most! Pak ostře doleva! A pozor na keříky!“

Řidič se na svého navigátora-spolujezdce zadíval provrtávajícím pohledem. Jeho slovník by opravdu nemohl označit za profesionální žargon rallye závodníků. Ale na druhou stranu… To základní mu jako vždy sdělil a aspoň to nebyla taková nuda. No jo, holt mlíčňák, usmál se pro sebe a bravurně vybral zatáčku.

„Říkám pozor na keříky! Málem jsi ten bez škrábnul!“

 

Já se loučím… Byla to lásko, rallye poslední.

 

„Na špici se stále drží vůz číslo 32. Posádka: řidič Kryštof Benedikt, spolujezdec Jakub Kilián. Opravdu, těmto dvěma po právu patří nejvyšší příčky tabulky. A Benedikt právě ukazuje proč. Jeho řidičské umění je famózní. Ale za nimi jim v těsném závěsu šlape na paty posádka číslo 8. Řidič…“

 

Z tribun mu každý mával, vítězství měl blízko zas…

 

„Normální pravá, dvacet metrů rovina, na konci pozor na rybník. Jsou v něm žáby!“

To, že je o šest let mladší a chce tady s tím vším, co nejdřív seknout je opravdu vidět, nic mu není svaté. Útrpně si povzdechl, ale ve skutečnosti se dobře bavil.

„Tak jich pár přejedeme, ne?“ odpověděl rozverně, najel do zatáčky a přibrzdil si…

 

… a pak přišla ta ostrá pravá, brzda, smyk. A příkrý sráz.

 

„…Posádka číslo 11, řidič… Moment! Před předposlední rovinou se něco děje! Zdá se, že jeden vůz má nějaké potíže… Je to číslo 32! Benedikt s Kiliánem mají problémy! Překážka na trati? Ale ne! Zdá se, že jejich vůz je neovladatelný!“

 

Já se loučím, tak se ještě ohlédni…

 

Připadalo mu, že se to musí trvat celou věčnost. I když to bylo jen pár chvil. Dupal na brzdy, ale s hrůzou cítil, že ztrácí nad vozem kontrolu. Že nemůže zastavit… „Jakube! Vyskoč!“ křikl na svého spolujezdce, ale ten jen zavrtěl zoufale hlavou. „Na co čekáš, ty cvoku?!“

Vylétli ze silnice a on jen naprázdno točil volantem. Nemohl nic dělat… Řadící páka mu byla k ničemu a nevěřícně sledoval, jak mu před očima stěrače odstraňují neexistující vodu.

Tvrdý dopad auta na zem mu vyrazil dech. Několikrát se převrátili a pak ucítil další náraz. Auto zůstalo nosem zapíchnuté do nějakou houští a celá karoserie se nepřirozeně a zlověstně chvěla. Jak parní kotel… Věděl, co to znamená.

Bolestně lapajíc po dechu se začal škrábat ven. „Jakube! Pohni!“

„Já… Nemůžu…“ ozvalo se vedle něj.

„Jak nemůžeš?! Dělej! To auto vyletí do povětří!“

„Nemůžu… Pásy…“ koktal a v očích měl hrůzu. Hrůzu z blížící se… Smrti. Kapota začala hořet a od ní i keře.

„Do prdele!“ zaklel Kryštof a vlezl zpátky.

„Co to děláš?!“ zaječel na něj Jakub. „Vypadni odsud Crisi!“

„Drž hubu a pomoz mi!“ Strhnul si helmu, aby trochu ulevil zmučeným plícím.

„Crisi vypadni! Ten auťák bouchne! Sám si to říkal!“

„Sklapni!“

„Vypadni!“ a vrazil mu facku. „Vypadni!“

Držel si rudou tvář a šokovaně na něj zíral. Jakub si sám snažil uvolnit pásy, v očích děs, ale stejně ho posílal ke všem čertům. „Jakube.“

„Běž…“ Brečel.

Plameny už olízly přední sklo a přeskočily na střechu. „Běž, kurva!“ polykal slzy.

Vyškrábal se roztřeseně ven a potácel se pryč, jako náměsíčný. V uších mu zněl hukot plamenů a do toho Jakubovy vzdálené vzlyky. Neodvažoval se zastavit. Pud sebezáchovy mu radil, aby vzal do zaječích a utekl co nejdál, svědomí na něj křičelo, že ho tam nemůže nechat… Prudce se zastavil a chtěl se otočit. A v té chvíli se ozval ohlušující výbuch.

Cítil, že ho tlaková vlna odhodila o dobré tři metry dál a vzadu na krku se mu rozhořely samotné plameny pekla. Pak něčím dostal do hlavy a najednou už byla jen tma.

 

Já se loučím, tak se ještě ohlédni… Vím, že nás věčně dálka dělí… ---rallye poslední.

 

Otevřel oči a zamžoural na strop. Jako kotě, které vytáhli z pelechu a ono se mu ještě chce spát. Zkusil otočit hlavu, ale zjistil, že se nemůže ani hnout…

„Ležte,“ ozval se nad ním uklidňující hlas.

„Kde to jsem?“ zachraptěl namáhavě a zhrozil se, když slyšel, jak mu skřípe hlas.

„V nemocnici. Na popáleninovém.“

„Popáleninovém?“ vydechl nevěřícně. Takže to znamená…

„Klid. Na to bude času dost. Není to zas tak hrozné.“

„Jistě…“

Chvilku bylo ticho. Pak našel odvahu zeptat se ještě naposledy.

„Jakub Kilián?“

Další dvě minuty ticha. Skoro slyšel jak lékař vrtí hlavou. Vidět to nemohl…

„Je mi líto… Nemohli pro něj nic udělat.“

Bezmocně zavřel oči a přál si v té chvíli nebýt. Zmizet, umřít. Nebýt.

 

 

Poslední výroční závod sezony letos skončil tragédií. Vedoucí favorité žebříčků Kryštof Benedikt (27) a Jakub Kilián (21), vážně havarovali dvě kola před cílem.

Jejich vůz se v jedné z zatáček trati stal neovladatelným, vylétl ze silnice, posléze začal hořet a nakonec vybouchnul. O možném cizím zavinění se vedou spekulace a celý nešťastný případ vyšetřuje policie.

Řidič Kryštof Benedikt leží v nemocnici s  vážnými popáleninami. Jeho partner, jednadvacetiletý spolujezdec Jakub Kilián nehodu nepřežil.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.....

(Min, 26. 2. 2010 21:53)

Tohle bylo něco nádherného. Sice jsem tu druhou polovinu přes slzy nemohla skoro přečíst a teď si v duchu dookola zoufale opakuju, PROČ?!, ale i přes ten srdcervoucí konec, to bylo překrásné.
Teď mě akorát děsí představa, že to už tak dlouho nemá pokračování :-( S tím by se mělo neprodleně něco udělat!

Ehm...

(Bea, 6. 4. 2009 22:08)

Kdo mě ještě chce zabít? :-)

První díl bude, slibuji! Na svou čest, Keiro mi přitom drží nůž na krku. Jestli ne, máte právo mě ukamenovat... Ale pak se jí nedočkáte.:D

začínám zzzzuřit

(Talí, 6. 4. 2009 13:56)

A myslím to srdceryvně vážně, kde je ten zbytek, hned, hned :o) ptala jsem se Keiro, ale byla mi sdělena informace.. že to máš ty :oP takže to sem okamžitě dej, nebo sem přestanu chodit,.. heh asi jsem ani nezačala.. dobře tak jestli stojíš/te o čtenáře, který doufá, že si vybral dílo, který bude dokončený :oD - vždycky něco rozepíšeš, mě se to líbí a ty na mě vyloženě PRDÍŠ! *fňuk*
ještě DNES chci odpověď :o) přijdu si pro ní k večeru :oP

...

(tess, 19. 2. 2009 10:53)

bylo to moc krásné, ale podle nadpisu je to prolog. bude tedy nějaké pokračování?

Fan!!

(Aki, 29. 11. 2008 19:47)

Máte staronovou faninku! No tak, nebrečte se mnou nic nenaděláte!! Muhaha...mě se nezbavíte!
Nevadí, že to bylo sutné, stejně je to pěkné.

T_T

(Yu-chan, 8. 11. 2008 12:17)

Ouuu tk to bylo smutný :( Ale hezký T_T

T_T T_T

(Minnie, 24. 10. 2008 13:37)

opravdu smutný :( Když o tom člověk čte v novinách - neví jejich příběhy, jen to že někdo někde zemřel :( Ale je to hezky napsaný *.*

ouuuuuuu

(NakuTora, 16. 8. 2008 10:27)

Jako....tohle bylo fakt smutný...ale je to nádherný začátek pro další díly....skvělý holky...už se nemůžu dočat,až cv tom budete pokračovat.....

BEO!

(Nex, 3. 7. 2008 19:30)

*pohled č.6*

Já tě něčím praštím, jen co na tebe najdu vhodnou velikost *přehrabuje se na půdě jen všechno lítá* JAKTO, ŽE TO stále JEŠTĚ NEMÁ TEN KONEC?!!!! *pohled se kalí jakousi karmínovou barvou, je to možné?*

JO život

(Kat, 30. 6. 2008 20:57)

je pes a adrenalinové sporty nebezpečné. Je škoda, že to tak dopadlo, ale líbílo se mi to. Usmívala jsem se u bezu i žab a pak mi bylo smutno, že to tak dopadlo.

Tak tohle...

(Fussi-chan, 26. 6. 2008 20:07)

Kdyby se podobně nezabila babička... tohle je holt realita a nejsmutnější je, že to nejsou jenom závody. 6e se i ze silnic stávají tratě šílených rádobyhvězd a cvoků, co se shtějí ukázat. A že to vždycky odnesou ti, co za nic nemůžou. Že náhody berou nejvíc...

Povedlo se vám to, děvčata